Ze sbírky „Zasraná generace“

Bordelář

Zas někdo cizí uvnitř posvátných mých světů
šel v botách po umytých schodech
pak nechal téci vodu na bidetu
a neotočil vypínačem na záchodech

Ten kdosi ráno neustlal mi v duši
a pantofle mé touhy kopl do předsíně
pak ořezal mi oči – ústa – uši
a osmažil je dozlatova na slanině

Zas někdo cizí uvnitř posvátného chrámu
chtěl znesvětit mé city člověka
a rouhal se jak poskok z kupeckého krámu
a způsobil že na ohledy nečekám

Ten bordelář měl drzost podomního obchodníka
jenž boty od hnoje si s gustem čistí o rohožku
– a co se jeho haraburdí týká
on nenabízí v celku nic – jen od každého trošku

Lepší pití

Nač pít až do dna kalich hořkosti
ten číšníkovi vylej na hlavu
ať život lepším šláftruňkem tě pohostí
a dobrým lidem soudí po právu

Kéž narazí svou pípou studnu poznání
– to pramenité víno z krajin úrodných
ať natočí ti čirý rozum do dlaní
a hořká huba napije se z nich

Romance o samotě

Romance o samotě
nad ní není
Nežvaní sousedky dírou v plotě
– pivo pění

Romance o samotě
– žádní hosti
Nežvaní sousedky o životě
v průměrnosti

Romance o samotě
smutky vábí
Umřely sousedky na své chotě
– došly baby

Stěžovatel

Vše klapalo
– on přesto nebyl rád
Neměl nic
nač by si mohl stěžovat

Tak vznesl stížnost
že tu situaci chápe
ale pořád prý tu něco klape
a on nemůže spát

Truchlitel

Hle tlamy z chléva starých pořádků
dál cesty značí
a šerpům znaveným je k pláči
jak vláčí cizí tíhu po cestě svých osudů
Na konci karavany
za shrbenými zády
jdou pomatené trestní řády
a opodál za nimi zůstává
ústava
Ruský klasik bez jména
teď u těžkého stolu píše román jménem
Zločin a odměna

Velmoži velmocí
podlehli nemoci zvané moc
a s tváří dobra
celí rány které sami rozsévají
„Vaši pomoc nám seslalo samo nebe“
dí snědý muž
jenž vězněm je té nejspodnější společenské sféry
a ohlédne se k obloze již zastínily bombardéry

Však žádný velevědec nemá sílu
odhalit ty viry mocichtivé
jež vrtají se v šedé kůře
Snad radši vyléčil by rakovinu
než prokazoval vinu
mocných

A tak vítej nám člověče
v mrazivé garsonce jedna plus svět
Máš tu půl rohlíku
a předseda vlády škytá z chlastu
Poplašený redakční zajíc
věří že je buditelem
jde do svých článků celým tělem
Netuší že pro svět vlivných je jen další ovce
– a to co píše
jsou peřiny pro bezdomovce

Slavný bard a muzikant
už radši dal svůj fant
„Nač hrabat se v té špíně“
Tak do strun sáhl líně
a zpívá o rozkvetlých zahradách

Dnes jména jeho nepřátel už nejsou jistá
Dřív vyznal se
„Jsem dobrák já – a naproti je komunista“

Tisíc podob zla teď táhne světem v šiku
– a na můj vkus je příliš mnoho nových mučedníků
Vzácná je víra která nevydírá
Jak by mělo pohrdání nerozdávat zkrvavené rány
když zaseto je do pořádků každé politické strany

Zatím co národ utápí své hoře v pivu
dští bezpáteřní síru v boji o území vlivu
A právě v tuto vteřinu se děje příkoří
a právě teď je okradeno nové stádo důvěřivých
napůl smířených a napůl živých
v novinách se tomu svinstvu říká
– politika

Stařec hrozí holí
– řka že ty lumpy
příště zvolí
do dvou komor
maximálně politické žumpy
a dodává že dříve bylo líp
Prý takto trestá lid
ten jejich blahobyt
Jak směšný akt bezmoci
jak danajský dar novému století
– a vy se tváříte že to tak má být?
Když rétorikou pravdě pomoci jste chtěli
bylo mi štěstím do křiku
Vás já jsem osly volil mezi všemi
– promiň mi loupež klasiku

A jeden dobrý z vás
co právě v tuto chvíli z nařčení mě viní
snad doopravdy dobrý je
však ve své lóži dobrého moc neučiní
neb sám své kroky neřídí
neb jeho kroky řídí jiní

Já zrozením jsem přišel na Svět
a po třiceti letech loudím o vstup do Evropy
Jsme koťata jež prosí
až nás neutopí

Bojím se osudu že rozdupe mé činy
Bojím se zákeřnosti podlostí a zrad
Bojím se dokonce i svého strachu snad
Bojím se těch kdo trochu tuší že se bojím

Hej drábi konšelé a hejtmani
či jak vás k čertu všechny zvou
co dychtivě se opíráte o tatíčka Masaryka
už otevřete oči
ať se národ jednou smíchy nezalyká

Proč vzdělanost a slovo prosí o almužny
Proč nutíte nás – jako vždycky
myslet politicky
a klečet na kolenou za to
že chceme chránit hrdost staletého jazyka
– vás se to prostě netýká
Tak kéž je nějaký ten pánbůh s námi
když myslíte že ke štěstí nám stačí megakrámy

Zde mohly zaznít verše krásné
a rozkvetlé jak stromy jarních mezí na souvrati
a slova o vodách
jež s jarem vyvěrají z podledových krovů
Však připadám si jako truchlitel s nímž pochodují všichni svatí
za vozem jenž veze básně v rakvi ke hřbitovu