Johanko

Tenhle křišťál z ledu
Zachránit nedovedu
Držím ho na tvý hrudi
směješ se že tě studí

Pak mizí kdesi dole
v tajemný zemi holek
kam kluk když ztratí hlavu
vyráží na výpravu

A ty jsi podobná té svaté panně Johance
máš v očích oheň loučí z Remeše a vášeň boje
Nejdřív‘s mě škrábla potom schytal jsem dva kopance
teď už tě držím v náručí a už jsi navždy moje
Johanko

Pátral jsem rukou v kraji
kde cesty zahýbají
po kopcích po údolích
připraven na cokoli

Jenomže věci živé
jsou často pomíjivé
Ten křišťál z vodní říše
roztál se na tvém břiše

A ty jsi podobná té svaté panně Johance
máš v očích oheň loučí z Remeše a vášeň boje
Nejdřív s‘ mě škrábla potom schytal jsem dva kopance
teď už tě držím v náručí a už jsi navždy moje
Johanko

Text©2008 Jan Matěj krnínský