Podivín svět

Svět je odraz vitráží
na podlaze katedrály
Svět je menší nežli dřív
když jsme ještě byli malí

Svět je místo na dlani
kde jsme věštbou od cikánky
jednou pro vždy poznali
kde jsou naše slabé stránky

Svět jsou lampy v ulicích
svět je kornout od zmrzliny
v kterém tají ledovce
v kterém člověk tají viny

Až zdolám velký horský štít
nechám tu symfonii znít
uslyším zvony katedrál
a housle na něž cikán hrál
Uslyším velký koncert v nás
uslyším vlastní dětský hlas
uslyším vlastní dětský smích
i bouře moří severních

Svět je jeden protiklad
muzeum pro omyly
čím větší láska je
tím víc se pro ni střílí

Svět je místo ztracené
v džungli vesmírného beatu
a náš dobrý rocker Bůh
už dávno přestal věřit mýtům

Svět je starý podivín
který opit sotva stojí
Svět je uhýbavý stín
co se zemřít světlem bojí

Až zdolám velký horský štít
nechám tu symfonii znít
ozvěnou chodeb muzejních
láskou v níž nehřešit je hřích
Uslyším božský baryton
s vírou že pro mě zpívá on
a pod ním hrubý zpěv a smích
za okny krčem půlnočních

Text2010 Jan Matěj Krnínský